Ochrana rostlin před mrazem

Protimrazová ochrana rostlin nabírá v posledních letech na významu. Měnící se klima a stále častější výkyvy počasí přináší teplotní rekordy, extrémní sucha a stále častější jarní mrazy. Pěstitelům rostlin po celém světě nezbývá, než se těmto novým podmínkám přizpůsobovat a pokusit se negativní účinky těchto klimatických změn eliminovat.

Na mírné zimy reaguje vegetace předčasným začátkem vegetačního období a jarní mrazy se stávají už téměř každoroční hrozbou a realitou. Decimují kvetoucí stromy, rašící letorosty i vzcházející síje rostlin. Snad nejhorší situace je v ovocnářství, teploty pod mínus 3°C zničí spolehlivě květy všech našich běžných ovocných dřevin (jabloň, hrušeň, slivoň, meruňka,..) a škody ve velkoplošných výsadbách jsou vyčíslovány v řádech milionů Kč.

Při velmi nízkých a dlouhotrvajících mrazech, pod mínus 5°C (např. na jaře 2017), je ochrana rostlin před mrazem problematická a finančně náročná. Ke kropení vodou (protimrazové závlaze) je v dané lokalitě nutná značná zásoba vody, nebo je třeba tisíce kubíků vody dovážet. Finanční náklady na závlahový systém a jeho montáž jsou navíc velmi vysoké. Velmi nákladné jsou rovněž mobilní vrtule (větrníky) fungující na principu víření vzduchu. Metody založené na zakuřování a zamlžování se zase jeví jako málo účinné, zvláště za výraznějšího vzdušného proudění. Účinnou možností ochrany před mrazem je pak ohřívání - dodávání zdrojů tepla. Při ohřívání se využívá teplo vznikající spalováním různých hořlavých materiálů, v posledních letech se využívá hojně i parafinových svící. Princip všech těchto metod spočívá ve stejnoměrném rozmístění zdrojů tepla v sadu (vinici), obvykle se uvádí na 1 ha v počtu 120-350 ks ohřívadel.

K hledání účinné metody protimrazové ochrany mne přivedla vlastní nemilá zkušenost, kdy mi během 4 let, i přes moji veškerou snahu, ovocné sady v květu třikrát zmrzly. Každá metoda založená na ohřívání sadu má své výhody i nevýhody. Mou snahou bylo najít metodu nejefektivnější, která bude vyžadovat co nejmenší počet zdrojů tepla na 1 ha, která má co možná nejnižší náklady na použité palivo a přitom zachová možnost ovlivňování intenzity a délky hoření ohřívadla. Důležitým faktorem byla rovněž stálost teploty a maximální teplodržnost zdroje tepla až do poslední fáze dohořívání.

Zabýval jsem se měřením jednotlivých metod s využitím teplotních čidel, infračervených teploměrů a přesných časových snímků, porovnával jsem délku hoření, účinnost i finanční náklady, jak dlouhodobé, tak i jednorázové (na jedno opatření).

Nejvyšší naměřené teplotní hodnoty vykazují jednoznačně ohřevné koše, při použití dřevěného uhlí dosahuje teplota uvnitř ohřívadla kolem 700° až 750 °C, na povrchu pak 550 až 600°C. Z jiných ohřívadel dosahuje podobných hodnot pouze finská svíce (nařezaný špalek dřeva), to ale pouze krátkodobě cca hodinu od zapálení, pak velmi rychle chladne. Parafinová svíce dosahuje maximálně naměřených hodnot na povrchu (obalu) do 250 °C. Žádoucí také je, že oproti jiným zdrojům šíří ohřevný koš vydávané teplo více do stran. Potřeba košů na 1 ha plochy je výrazně nižší než u jiných ohřívadel. Zatímco u parafinových svící se doporučuje cca 250 až 400 ks svící na 1 ha plochy, ohřevné koše Optimal 2 doporučuji rozmístit v počtu 80 až 120 ks košů na 1ha. Ale již množství 60 ks/ha se ukázalo jako dostačující ochrana v kvetoucím meruňkovém sadě při teplotách klesajících na -2 až -3°C.

Pro svůj vysoký ohřevný účinek, teplodržný efekt i neomezeně dlouhou dobu působení, kterou lze dle aktuální potřeby ovlivnit délkou a způsobem přikládání, je ohřevný teplodržný koš jedním ze současných nejefektivnějších prostředků v ochraně rostlin před mrazem.